Vítejte na Surikatě

[webu trochu o nás a trochu o Novém Zélandu a Austrálii]

Austrálie

Nejmenší kontinent světa, nejsušší (když nepočítáme Antarktidu), nejplacatejší a taky nejmíň obydlený ... to jsou jenom jedna z mála NEJ, kterými můžeme Austrálii charakterizovat. Vlastně by se dalo říct, že každé místo v Austrálii něčím nej. A pokud tam zrovna nic nej není ... místní obyvatelé se postarají, aby bylo ... jako třeba obří socha kytary, krevety, banánu nebo krokodýla ... proste neco nej, vždyt místa je tu dost:-) Rozlehlost a nepredstavitelné vzdálenosti, to je to, co překvapí každého Evropana. Nezáleží, kolik jste si toho o Austrálii přečetli nebo kolik jste shlédli filmů ... jakmile to uvidíte na vlastní oči, nechce se vám tomu věřit. Hodiny můžete jet po rovné cestě bez zatáček. Nad vámi modré nebe, kolem vás suchá tráva, rudá hlína a sem tam strom. Občasné rozptýlení v podobě krávy u cesty nebo klokana přes cestu vás nadchne na dalších 50 kilometrů :-) Samozřejme má Austrálie hodně co nabídnout ... pro milovníky přírody i zábavy. Abyste to všechno viděli, musíte ujet tisíce kilometrů.

Austrálie a cestování

I přes obrovské vzdálenosti je Austrálie rájem pro cestovatele každého věku. Backapackery (batůžkáře neboli mladé cestovatele s omezenými finančními možnostmi) ve vanu (v dodávce) tady vidíte na každém rohu. Díky obrovským vzdálenostem je tady koupě auta téměř nutností. Vlaková doprava je omezená a docela drahá, autobusové linky jsou vetšinou jen dálkové, takže se dostanete pouze na turisticky přeplněná místa. Stopařů v Austrálii moc nepotkáte ... ono stát v tom vedru u silnice kde projede jedno auto za deset minut není žádný med. Pokud ale nevlastníte řidičský průkaz nezoufejte ... pořád je tady spousta různých cestovních kanceláří a agentur, které pořádají výlety do odlehlejších koutů Austrálie ... od jednodenních výletu až po okružní jízdy po Austrálii. A pokud jste přeci jenom rádi pány svého času a účastnit se organizovaných výletu je vám proti srsti, je tady jiná možnost. Lift offer. Spousta backpackerů cestuje sama a aby si zkrátili čas a náklady na cestování nabízí, že přiberou do auta jednoho až dva cestovatele navíc, značka: podělíme se o náklady na benzín, dobrou náladu a úžasné zážitky :-)

Naše australské plány

Přílet

Vzhledem k tomu, že Efča v Austrálii byla už před třema rokama, ale vyhla se západní Austrálii, tentokrát jsme to chtěli vzít komplexněji. Z Nového Zélandu, který byl naším domovem rok a půl jsme po dvoutýdenní dovolené na pacifickém souostroví Tonga, přistáli v největším a nejlidnatějším městě Austrálie, Sydney. Ze Sydney jsme měli zabookovanou letenku do hlavního města západní Austrálie, Perthu. Z mezinárodního letiště v Sydney jsme se přesunuli na nedaleké vnitrostátní letiště. Zmatek s časovým posunem a možná i naše rozčarování z Tongy způsobilo, že nám letedlo málem uletělo. Hlášení z letištního rozhlasu jsme spokojeně ignorovali a procházeli jsme se po Duty Free shopech. Byla to Efča, která si uvědomila že last call z rozhlasu vyvolává už poněkolikáté naše jména. Polilo nás horko a rozběhli jsme se na terminál. Naštěstí jsme nebyli jediní, kdo nestíhal. I přesto jsme neunikli nenávistným pohledům našich spolucestujících. Po pěti hodinách letu v přeplněném letadle jsme konečně dosedli v Perthu. Po půl hodině čekání u otočného karuselu na zavazadla jsme to vzdali. Efčina krosna prostě nepřijela. Nemohli jsme pochopit, jak mohli na vnitrostátním letu ztratit naši bagáž. Slečna u informací byla zřejmě nová a evidentně jsme nebyli jediní, komu zavazadla ztratili. Slečna několikrát odběhla ale ani napotřetí batoh nepřinesla. Vzdali jsme to, vyplnili formulář a vydali jsme autobusem směrem do Perthu.

Příprava na velkou cestu

Přípravy na cestu spočívaly hlavně v nákupu dopravního prostředku. Vzhledem k tomu že máme v plánu něco kolem 25.000 kilometrů, chtěli jsme něco většího a pohodlnějšího. Vydali jsme se proto do města, abychom oběhli nástěnky na hostelech a vybrali si naši novou dodávku. Když jsme však viděli ceny za které se chtějí někteří lidé svých dodávek zbavit, nevěřili jsme vlastním očím. Náš budget byl 4.000 babek.

Nejpopulárnější dodávkou v Austrálii je nejspíš Mitsubishi L300, bohužel většinou jsou tyto dodávky přibližně stejného věku jako my a většinou jsou dost žalostného stavu. Nepřesvědčil nás ani Němec, který byl ochoten jít s cenou i hodně pod 2000. Jeho Mitsubishi bylo sice dobře vybavené, jenže papalo olej a hodně. Dalších několik dodávek vypadalo skoro stejně. Pak se nám ale zalíbila nabídka jednoho asiata. Land Cruiser za 3500. Jeli jsme ho omrknout, jenže auto mělo sjeté gumy, rozvoďák byl napůl ztyřelý a výbavu žádnou. Museli bychom do něj vrazit ještě hodně, abychom ho připravili na cestu. Trochu zoufalí po pěti dnech a bez auta jsme už začali odpovídat na kombíky. To byla poslední možnost, protože jsme za každou cenu chtěli spát v autě a ne ve stanu. Přecejen myšlenka na jedovaté hady a pavouky v botách nám spaní ve stanu docela vymlouvala.

Pátý neúspěšný den po cestě domů jsme si v obchodě všimli místních inzertních novin a ještě v autobuse jsme si zaškrtli několik 4WD. Nejvíce se nám líbily nabídky na Pajero, dva Patroly a dvě Terrana. Schůzky jsme si domluvili na další den a nemohli se dočkat rána.

Ráno nás zastihlo v dešti. Koupili jsme si celodení jízdenku na autobus. První Nissan Patrol by byl pro naši věc naprosto ideální. Byl předělaný na plyn, relativně málo kilometrů, jezdil bezvadně - jen byl krátký. Nevím, jak bysme se do něj poskládali. Přesto nám ležel v hlavě až do večera, protože Mitsubishi Pajero, které bylo další na řadě, bylo katastrofa. Spotřeba obrovská, uvnitř byl bordel jak v tanku a týpek v něm kouřil. No asi by to nebyl takový problém, ale cena byla 3500 a to se nám nezdálo. Terrano jsme měli až navečer. Když jsme dorazili k postaršímu australanovi, už se skoro stmívalo. Když jsme auto viděli, věděli jsme že je to náš nový MACEK. Když nám chlapík oznámil cenu, bylo vymalováno. jediný problém bylo startování. Trvalo chvíli než motor naskočil, ale my si s tím hlavu nelámali. Domů jsme dojeli vzrušení a ještě ten večer jsme to oslavili. Už konečně můžem začít naši přípravu.

Největším problémem, který se však vyřešil během jedné hodiny úplně sám, bylo sehnání materiálu na postavení postele. Sousedi o dva baráky dál likvidovali staré skříně a nám se dvě dveřní křídla perfektně hodily. Zajeli jsme do Mitre 10 a nakoupili zbylý materiál a nářadí. K obědu už byla postel hotová. Na Gumtree jsme si mezi inzeráty zdarma našli asiata, který se zbavoval postele. Zajeli jsme si tedy pro ni a matrace se perfektně hodila na naši novou postel. V K-Martu jsme nakoupili zbylé potřebné věci, jako kanystry na vodu a na naftu (Austrálie je obrovská a je dobré mít aspoň 20 litrů paliva v záloze.) plynový vařič, skládací židličky plastové boxy, mapu a podobné nutnosti na cestu. Udělali jsme obrovský nákup v místním supermarketu Coles a po týdnu jsme vyráželi na jih vstříc novým zážitků,

Nissan Terrano 2,7 manuální turbodiesel se ukázal celkem ekonomický, na dlouhé vzdálenosti si macek vzal něco kolem devíti litrů nafty, což je na obsahy motorů typické pro Austrálii opravdu lepší průměr. Starosti nám však dělalo startování, které se za studena opravdu nedařilo. Někdy macek potřeboval škádlit třikrát než naskočil a tak jsme ho vzali do servisu. Jenže byl pátek odpoledne a servisy zavírali. Poté co se servisák na macka podíval, s vážnou tváří nám oznámil, že to bude nejspíš vstřikovací čerpadlo, oprava 1600 babek. A že to máme přivézt v pondělí. No tak to byla rána pod pás a tak jsme láhev Jima Beama kterou jsme si na cestu koupili vypili málem celou hned první večer. Když nám v pondělí ráno začalo ještě pršet a macka jsme odevzdávali v servisu, veselí jsme nebyli ani trochu. Po třech hodinách nám oznámili, proč se mackovi nechtělo startovat. Způsoboval to palivový filtr, který netěsnil a nasával vzduch do hadiček. Nakonec nás oprava stála 260 dolarů a tak jsme si trochu oddychli. Příprava byla za náma.

Plány a zase plány

Rámcový plán naší velké cesty je následující. Z Perthu vyrazit směrem na sever po pobřeží a pak vnitrozemím směrem k Darwinu. Po cestě podle počasí několik národních parků, Monkey Mia, Shark Bay Karijini National Park, LitchField National park a samozřejmě Kakadu National Park. Z Darwinu směrem na Alice Springs, poté Kings Canyon, Kata Tjuta a Uluru. Z Alice Springs, nějakou vyjížďku do pouště a potom směrem jih do Adelaide. Z Adelaide do Melbourne se zastávkama po cestě v několika národních parcích. Dole nebude takové vedro a tak si snad dáme i nějaký ten trek. Z Melbourne se vydáme do zlatokopecké oblasti Bendigo a Ballarat a vydáme se směrem do hlavního města Austrálie Canberry. Z Canberry do Sydney je to co by kamenem dohodil. Modré hory jsou od Sydney asi 150 kilometrů a z nich se buď vnitrozemím a nebo po pobřeží vydáme směrem na sever k Brisbane a Gold Coast. Potom zase po pobřeží na sever do Cairns a Laury a nakonec se vydáme zpátky do Gold Coast, odkud nám 11.11.2009 letí letadlo směrem Kuala Lumpur. Z Kuala už jenom ve zkratce. Tři týdny na Bali a Lomboku, poté asi týden v Malajsii a 8.12.2009 přiletíme do Londýna. Z Londýna letenky ještě nemáme.

V následující mapce je vyznačena naše cesta po nejmenším kontinentu světa, Austrálii. Všiměte si zajímavých číselných údajů kolem cest. 100 kilometrový NAPROSTO rovný úsek silnice není výjimečný!

Návrat do reality plánujeme na vánoce.